Střílení v těhotenství

Poslední články, které jsme sepisovali, se těšily poměrně široké oblibě a čtenosti. Tak aby to nebyla nuda, pojďme zase šťourat o něčeho, o čem se nikomu povídat (a možná ani číst) nechce.

Dnešním tématem bude střílení v těhotenství.

Proč to vůbec zmiňovat a řešit? Má to nějaký smysl? – Pro někoho možná ne, ale pro toho, pro koho to smysl má, jsou určeny následující řádky.

I v rámci přípravných kurzů se čas od času setkáváme s účastnicemi v různě pokročilých stádiích těhotenství. Chtějí stihnout zkoušku ještě před tím, než se naplno ponoří do péče o nově příchozího člena rodiny a budou mu chtít zajistit co nejbezpečnější prostředí. Což je jistě skvělá myšlenka, jen to má drobný háček. Nikdo je nevaroval, že pobytem na střelnici by tomu malému mohly způsobit komplikace, které se s ním pak potáhnou po zbytek života.

Sice jim bylo společně s oznámením těhotenství vysvětleno, že by se měly vyhýbat alkoholu, kouření, syrovému masu a vejcím, sushi, vířivkám, sauně, adrenalinovým sportům, tahání těžkých břemen a dalších věcí, které si doteď plně užívaly, ale nikoho už nenapadlo, že by mělo přijít varování i před střelbou. Často to bohužel nenapadne ani praktického lékaře, který zjevně těhotné ženě vystavuje potvrzení o zdravotní způsobilosti.

Na to se poněkud nemyslelo. Většinou…

Existují střelnice, které ve svých provozních řádech uvádějí, že ze střelby by měly být vyloučeny ženy po ukončení prvního trimestru těhotenství. Což je super, někdo na to myslel. Ale kdo to bude aplikovat? Správci střelnice jsou jistě ostřílení světáci, kteří si hravě poradí s každým, kdo by jen vypadal, že nebude sekat latinu. Ale ruku na srdce – umíte si představit chlapa, který k vám přijde a zeptá se „Vy jste těhotná, nebo jen pravidelně večeříte svíčkovou se šesti“? O tom, že by nějaký takový tvrďák existoval, opravdu pochybujeme.

Někteří správci si tento zádrhel uvědomují, proto se tuto zodpovědnost snažili přesunout na bedra zkušebních komisařů. Dokonce jsme s tímhle dotazem otravovali už i ministerstvo vnitra, které zastává názor, že komisař nic takového posuzovat nesmí. Respektive pokud provozní řád střelnice zakazuje účast na střelbě těhotným ženám, musí o této skutečnosti komisař skupinu účastníků informovat. Ale pouze neadresně. Pokud některá žadatelka prohlásí, že je těhotná, bude jí nabídnuta možnost vykonat praktickou část zkoušky v jiném termínu (který určí příslušný útvar policie). Pokud žadatelka toto neprohlásí, zkušební komisař sám dál těhotenství nijak neověřuje, neptá se, přestože by měl podezření, domníval se, že je těhotná. Těhotná žadatelka však musí počítat s eventualitou, že jí provozovatel/správce střelnice odepře vstup na střelnici, je-li zde provozním řádem přítomnost/střelba těhotným ženám zakázána, a že zde tak nebude moci praktickou část zkoušky vykonat.

No a proč se o tom vůbec bavíme? Čemu by to střílení mohlo vadit?

Pokud nestřílíte jen s malorážkou s tlumičem, tak je jasné, že naděláte hrozný rambajz. A pokud jsou na stavech kolem vás lidi, tak ti taky. Vy si vezmete sluchátka, abyste si ochránili sluch. Ale mimčo si je nevezme. Sice je do určité (ale ne extra významné) míry chráněné tělem své matky, plodovými obaly a plodovou vodou, která část hluku utlumí, ale v případě výstřelu jde o zvuk, který je výrazně nestandardní a přesahuje rámec běžného života a může dojít dokonce i k poškození vyvíjejícího se sluchového aparátu. Nebo taky k vysokému krevnímu tlaku plodu, nízké porodní váze, případně až potratu. Ano, to všechno jsou skutečně možné následky.

Další problém je olovo (a ne, neplatí nás za to EU). Dospělému člověku množství olova na střelnici nijak extra neublíží. Ale tomu malému opravdu může. Olovo se lehce vdechne, ulpí na rukou a oblečení (a že by se všichni po příchodu ze střelnice převlékali...), nebo na tváři – pak si olíznete rty a olovo prostě zkonzumujete. Není to nic, co byste měli každý den snídat, ale vám se nic zásadního nestane. Ale plod olovo, které se dostane do těla matky, vstřebá a může z toho mít opravdu vážně problémy, jako jsou zmenšený obvod hlavičky (což je ukazatel velikosti mozku – ten se pak přestane i dříve vyvíjet, což zapříčiní nižší inteligenci), preeklampsie matky a stejně jako zatížení hlukem, i to může vést k předčasnému ukončení těhotenství. Plod je v tomto výrazně citlivější než dospělý (nebo i teenager). Opravdu stačí i jen pár výstřelů, aby se na vnitřní střelnici měřitelně a docela drasticky zvedl počet škodlivin ve vzduchu.

Největší koncentrace olova jsou samozřejmě na vnitřních střelnicích (nedejbože když je třeba ještě kolaudace a vzduchotechnika z dob krále Klacka) a v závislosti na materiálu dopadové plochy mohou být v horším případě olovem pokryté úplně všechny povrchy. Olovo se ale nebere jen ze střel, významným zdrojem (nejen olova) mohou být třeba i zápalky a ani povýstřelové zplodiny nejsou nejčistší. 
Pokud chodíte na vnitřní střelnice, určitě znáte takové, kde po návštěvě smrkáte něco, co nepříjemně připomíná dehet...

Co se s tím dá dělat?

Pokud existuje taková možnost, je ideální si na pár měsíců střelnici odpustit. Když už opravdu musíte jít střílet, zkuste jít střílet ven, kde budete sami a na čerstvém vzduchu. Vezměte pistoli s tlumičem a bezolovnaté náboje (nebo alespoň Non-Tox TFMJ náboje - skutečně to funguje a koncentrace škodlivin po výstřelu z nich je o několik řádů nižší). Totéž doporučujeme kojícím matkám, které už sice mají všechny „radosti“ těhotenství úspěšně za sebou, ale pořád hrozí, že by všechny ty sajrajty mohlo mimčo ožužlat přímo z nich.

A proč jsme to celé psali?

Aby se o tom více vědělo, abychom předali informace. Ne abychom moralizovali anebo zakazovali. Informace jsou pro vás a je čistě na každém, jak s nimi naloží. Nejsme lékaři, nicméně podklady k možným dopadům střelby na rozvíjející plod nám poskytl jeden úžasný gynekolog, který se stará o zdraví dam v uniformě – takže ví, že ženy a zbraně JDOU dohromady.

V případě jakýchkoliv dotazů, jsme jako u přechozích článků, k dispozici 😊