Sig P320 - proč je nemůžeme doporučit
Proč nedoporučujeme pistole Sig P320 a proč si celkově myslíme, že SIG SAUER je nyní problematická značka.
Tento článek píšeme proto, že se nám množí dotazy a dosud jsme na ně odpovídali individuálně nebo v diskuzích, ale protože po nejaktuálnějším případu, kdy nechtěný výstřel pistole Sig P320 vedl k úmrtí člena U.S. Air Force (pistole byla dle zpráv v pouzdře) a po zveřejnění výsledků zkoumání FBI u jiné pistole (zde bez fatálních následků), se tyto dotazy budou pravděpodobně opakovat, stejně jako se ve vyšší míře objevují výkřiky různých apologetů (ať již fanouškovských nebo placených), bude jednodušší, když to zveřejníme.
Update dle posledních novinek: Podle posledních zpráv bylo v tom případu US Air Force provedeno zatčení na základě vyšetřování, podle vyjádření advokátů jde stále o zbraň uvnitř pouzdra a obvinění je z neúmyslného zabití (involuntary manslaughter) takže je možné, že se jedná buď o snahu zamaskovat chybu, nebo kombinaci více faktorů.
Vše uvedené v článku vyjadřuje jen naše osobní názory – jelikož SIG SAUER kritiky nemá rád (pár soudních sporů už kvůli tomu je), tak to musíme zdůraznit. Zároveň nikomu nevnucujeme naše názory jako jedinou pravdu a jsme jen rádi, když si každý udělá názor sám, ale na základě komplexních informací. Proto vždy vyzýváme k ověřování všech informací, k dotazům a k pochybnostem (slušně vyjádřeným). Tento článek tedy je pouze shrnutím dostupných faktů, z veřejných zdrojů a vyjádřením našeho názoru na to, jak to vypadá. Nejde dokázat mimo veškerou pochybnost, že na vině u uvedených případů je nějaké rozhodnutí společnosti SIG SAUER a všechny případy jdou vysvětlit jinými způsoby – což samozřejmě na obranu společnosti dělá jak společnost SIG SAUER, tak její spolupracovníci.
Čas od času se na internetu objeví zprávy o problémech nějaké pistole – buď konkrétního modelu nebo od určitého výrobce. Stalo se to Glockům, Waltherům, CZ… A poslední dobou (posledních několik let) je velmi často zmiňována pistole od výrobce SIG SAUER (dále jen Sig), konkrétně model P320.
Není to tedy tak, že by se ostatním nic nedělo. V poměru k počtu prodaných kusů ale nyní Sig „vede“ a tak stojí za to podívat se, co se říká a co by k tomu mohlo vést.
Pistole P320 odpovídají v dnešní době běžnému konceptu služebních pistolí – plastové tělo, dvouřadý zásobník, přímoběžný zápalník, nějaké bezpečnostní prvky automatické, někdy i bezpečnostní prvky manuálně ovládané (volitelně).
Samozřejmě, Sig P320 vstoupil v největší známost díky tomu, že si ho vybrala armáda USA jako sekundární zbraň, v označení M17 a M18. M17 je pistole plné velikosti (služební), M18 je pistole velikost compact, určená třeba pro skryté nošení nebo pro příslušníky s menší rukou. Od většiny P320 se liší přítomností manuální palcové pojistky (i když jsou i civilní modely P320, které ji mají) a dalšími drobnými úpravami, které mají za cíl zajistit větší spolehlivost při očekávaném bojovém použití.
Co přijme armáda USA se automaticky těší jisté popularitě. Částečně za to může nepochopení armádních postupů při nákupu (více v našem článku o Mil-Spec), částečně zkušenosti lidí, kteří v armádě sloužili a poté odešli buď k policii nebo do soukromého sektoru (nechtějí se učit nic nového), částečně také prostě image.
Díky tomu se popularita Sig P320 zvedla ještě víc a s tím samozřejmě vystoupily na povrch i případné problémy.
Nutno podotknout, že ve finále armádního tendru zůstali dva výrobci – Sig a Glock (model 19x). Oba tyto modely splnily požadavky armády, ale pro Sig navíc hrálo spojení s výrobcem střeliva a také výrazně nižší cena (opravdu zásadně – celková cena Sig byla 169,5 milionů USD, zatímco Glock chtěl 272 milionů USD). Výsledek tendru byl pochopitelně napadnut a byly v něm shledána značná pochybení ze strany hodnotitelů, ale to není předmětem tohoto článku.
Ve vývoji zbraně (a snad ve snaze o diferenciaci) Sig udělal několik rozhodnutí, které vedou k tomu, že se jedná o (dle nejen našeho názoru) nebezpečné pistole.
První takové rozhodnutí je, že na rozdíl od např. Glocku nebo CZ (model P-10) je bicí ústrojí plně natažené – pohyb spouště tedy „nedonatahuje“ zápalník. Nejsou v tom sami, podobné řešení má například Walther, tedy samo o sobě to nemusí být problémem.
Druhé zásadní rozhodnutí je, že nemají na spoušti pojistku, jakou známe z Glocků, CZ, Waltherů atd. Navíc aby to působilo lépe, jsou spouště mohutnější a zpravidla z kovu.
Dalším rozdílem oproti většině ostatních je, že celé spoušťové ústrojí je v jednom kuse (jednom modulu), který je možno oddělit od plastového těla (gripu) a jedna pistole tak může mít plastové tělo compact, fullsize atd. U nás, kde jsou hlavními díly i závěr a hlaveň to není taková výhoda, ale v USA, kde je dle federálního zákona hlavním dílem zbraně jen tělo (tedy ten kontejner) a závěry, a hlavně je možno kupovat bez registrace (dokonce se zasláním až domů kurýrní službou), se jedná o významnou výhodu (samozřejmě legislativa jednotlivých států to může dál ovlivňovat a omezovat). Opět, nejsou v tom sami, ale je potřeba uvést, že Sig byl první z těch větších, kteří to nabízeli. Nyní to má běžně Echelon od HS Produkt (v USA prodávaný pod značkou Springfield Armory).
Pak už se jedná o konstrukční drobnosti – jinak řešený záchyt zápalníku, jiné řešení blokace zápalníku (drobnost, ale podstatná) a podobně.
Problémy Sigu P320 jde rozdělit do čtyř hlavních kategorií:
- Praskání gripu zbraně při běžném používání
- Samovolný výstřel při pádu zbraně
- Samovolný výstřel pistole, aniž by s ní někdo manipuloval, včetně výstřelu v pouzdře
- Pistole nevystřelí, když má (mrtvá spoušť)
Přímý skok na povídání o vyšetřování FBI.
Začněme tím relativně nejméně podstatným – praskáním gripu. K tomu nejpravděpodobněji dochází kvůli již zmíněnému řešení těla zbraně (tedy hlavního dílu), které je celé schované uvnitř gripu (nejedná se o klasické střenky, ale celý plast spodku zbraně). Nejedná se o řešení úplně ojedinělé, podobné řešení také má více zbraní, ale u Sigu nastává problém v tom, že musí být nějaké tolerance a tím je ovlivněna i tloušťka materiálu. Bohužel, zdá se, že ta tloušťka není dostatečná a díky tolerancím a třeba nějaké chybce v materiálu dojde k prasknutí toho plastového „gripu“. Nejedná se o neřešitelný problém – jak jsme již napsali, není to hlavní díl zbraně, takže stačí jen vyměnit díl v ceně několika tisíc. Ideálně samozřejmě v rámci záruky, protože to není obvyklé chování, ale i kdyby ne, není to zásadní – jen ukázka problémů s koncepcí zbraně a možná kontrolou kvality.
Samovolný výstřel při pádu zbraně už je větší problém.
Zde také nastává první reputační problém Sigu. Tohoto problému si totiž na těchto pistolích všimla již armáda při testech. Problém byl způsoben kombinací těžké spouště, absence jazýčku spouště a vnitřní konstrukcí a při pádu na „správné“ místo mohlo dojít k odpálení náboje. To je ostatně demonstrováno na řadě videí na youtube, kdy to samozřejmě nebylo při každém pádu, ale zkušený „upouštěč“ dokázal dosáhnout výstřelu v 40% případů – to je opravdu hodně. Samozřejmě, tím, že došlo k pohybu jazýčku spouště docházelo i k odblokování blokace zápalníku…
Pro armádu Sig upravil spoušťové ústrojí, aby toto riziko minimalizoval (a dodával již upravené zbraně), ale civilistům a policejním sborům stále prodával zbraně s původní konstrukcí se známou vadou. Pokud na tento problém někdo poukázal, Sig se bránil zejména tím, že se jednalo o pád z nereálné výšky (jako by neexistovaly schodiště, žebříky, balkony apod.), nebo že se jednalo o upravenou zbraň, případně u nás také známé „je to kampaaaň“. Po nějaké době (a tlaku veřejnosti) Sig zavedl upravené ústrojí a nabídl ho jako upgrade pro všechny majitele. Je třeba říct, že zatímco armádní zkoušky skončily na začátku ledna 2017 (a problém byl znám dříve), Sig veřejně tento problém přiznal a přistoupil k nápravě na nearmádních zbraních až v srpnu 2017.
Tento nabízený upgrade je nicméně prezentovaný jako volitelný, nejedná se tedy o svolávací akci. Navíc Sig uvádí, že i bez něj je zbraň bezpečná. Tučným písmem to píšeme proto, že to je podle nás velmi nezodpovědné rozhodnutí motivované více finančním zájmem než zájmem o bezpečnost zákazníků a uživatelů zbraně. Také díky dobrovolnosti akce se stále objevují zbraně, které jsou k samovolnému výstřelu při pádu náchylné.
Samovolný výstřel zbraně bez stisknutí spouště.
Zde se dostáváme do nejkalnějších vod – a díky vážnosti obvinění také nejvíce diskutovaných a rozporovaných faktů.
Existují stovky až tisíce (vzhledem k množství prodaných zbraní) ohlášených „nechtěných výstřelů“, kdy uživatelé ohlásí, že zbraň vystřelila sama (bez kontaktu uživatele nebo čehokoliv jiného se spouští). Budeme pesimisté a část těchto hlášení vyloučíme (a využijeme k tomu argumenty Sigu, které zde také uvedeme). Stále ale zůstává dost případů, kdy je i na videu jednoznačně vidět, že zbraň byla v pouzdře, nikdo se jí nedotýkal, nikdo tam nic nestrkal a k výstřelu došlo až po nějaké době od zasunutí zbraně do pouzdra (nebo při pohybech, které nemají se zbraní nic společného – poutání podezřelého, vystupování z auta, běhu…).
Některé tyto případy vedly i ke zraněním majitele zbraně, nezúčastněných osob, nebo škodám na majetku. Některé bohužel vedly i k úmrtí (a nejen teď zmíněný případ US Air Force).
Nejčastějším argumentem Sigu je, že majitel měl prst na spoušti. Z našich zkušeností (a ze zkušeností s jinými hlášenými nechtěnými výstřely) se nepochybně u části případů jedná o pravdu a bylo to tak a majitel si to buď neuvědomuje, nebo se snaží vyvinit.
Pokud se nejedná o prst na spoušti, argumentem je, že byla překážka v pouzdře, co odpálila zbraň. Také to není neznámé, zejména u pouzder měkké konstrukce. V tom případě dojde k odpálení téměř vždy (v absolutní většině případů) okamžitě při vkládání zbraně do pouzdra.
Pouzdra konstruovaná jako bezpečnostní pro pistoli se světlem (tedy taková, co nosí policisté) musí mít volnější prostor kolem lučíku, aby tam šla zasunout často obrovská svítilna, která je před lučíkem. Sig tak argumentuje tím, že se tam něco dostalo (spadlo) při pohybu, nebo že si tam uživatel nechtěně sáhl (místo fidget spinneru si hrál s pouzdrem, například).
Samozřejmě oblíbené „jednalo se o neodborně upravenou pistoli“ se vytahuje u civilistů, policisté ve službě mají úpravy služebních zbraní zpravidla zakázané a je to kontrolováno.
Jak jsme uvedli, určitě je možné, že ve velké části případů to byl jeden z výše uvedených faktorů. Jak jsme ale také uvedli, jsou případy podpořené svědky nebo videozáznamy, kdy k ničemu takovému nedošlo.
Co stojí za poznámku je reakce Sigu na lidi, kteří na tento potenciální problém upozorňovali – urážky, žaloby, zesměšňování. Označení všech, kdo poukazují na problém, za maskované odpůrce zbraní, kteří je chtějí poškodit. A to i když se jedná o světově známé střelce a osobnosti střeleckého světa, i když se jedná o lidi, kteří s nimi dříve spolupracovali. Tedy naprostá hysterie a hraní na emoce. Jejich neslavně slavný slogan „it ends today“ a s tím spojené výstupy pro-Sig influencerů právě toto velmi zdůraznily.
Jako taková tragikomická třešinka na dortu pak je, že Sig nenápadně upravil uživatelský manuál ke zbrani, kde doporučuje nosit bez náboje v komoře.
Dostáváme se k finále technické části článku a tím ke zprávě FBI.
(Sig byl k vyšetřování přizván – odmítl!)
Situace – Policie státu Michigan při přezbrojování na pistole P320 pořádala školení / certifikaci pro policisty, aby s nimi uměli zacházet. Po vystřílení asi 1200 ran ze zcela nové pistole (rok 2024, tedy již po všech upgradech ze strany Sigu) došlo k nechtěnému výstřelu policisty, který v té době měl zbraň v pouzdře a dle svého prohlášení a svědeckých výpovědí s ní nijak nemanipuloval. Zatím se to ničím neliší od stovek dalších podobných případů, které Sig také rozporuje. Zde ale instruktoři sejmuli zbraň včetně pouzdra z opasku, zabezpečili to jako celek (zbraň nevyjmuli) a celé to doručili do FBI ke zkoumání.
FBI tak měla příležitost prozkoumat tento celek, aniž by zbraň někdo vybíjel, manipuloval s ní nebo s pouzdrem.
Díky technickým možnostem se jedná o skutečně důkladné prozkoumání – použity byly rentgeny (na zbraň v pouzdře i mimo), porovnání s novými i opotřebovanými zbraněmi ze skladů, pomocí mikroskopů atd. – prostě to, co normálně známe z „Kriminálka Miami“, jen to netrvalo pět minut…
Díky možnosti zkoumat pouzdro (kterého se zúčastnil i majitel firmy, která je pro policii vyrábí) se došlo k závěru, že pouzdro nemělo závadu (odpovídá novým pouzdrům a všechny bezpečnostní prvky Level III pouzdra fungovaly). Na pouzdru také není vidět, že by se cokoliv dostalo dovnitř (potvrzeno rentgeny) ani že by na něj někdo nějak tlačil (třeba tam zasouval klíče a podobně – jeden z argumentů Sigu) – na pistoli ani na pouzdře nebyly stopy a při pokusu takovou situaci navodit vždy stopy byly.
Také spoušť prokazatelně nebyla stisknuta (rentgen potvrdil stav spoušťového ústrojí).
Při pokusu o stisknutí spouště u zbraně v pouzdře prstem se to technikovi FBI povedlo, ale za cenu velké bolestivosti a značné nápadnosti, takže to bylo jako příčina vyloučeno (svědci by si všimli).
Co se ale objevilo – pružinka blokace spouště byla vyskočená ze svého lůžka. Další šetření (i na dalších kusech) prokázalo, že i když je správně osazena, k tomuto vyskočení může dojít při běžném používání zbraně a toto vyskočení může zablokovat pohyb blokace zápalníku tak, že nezajistí! Uživatel nemá běžnou kontrolou a rozborkou šanci zjistit, že k tomu došlo.
Další, co prokázalo zkoumání je, že na záchytu zápalníku byly asymetrické stopy opotřebení. Znamená to, že tolerance byly takové, že se zachytávala jen část „zubu“. Navíc i sekundární zoubek (který Sig potichu zavedl po prvních případech, aby tomu zamezil) vykazoval stejné nerovnoměrné opotřebení, nerovnoměrné opracování a „oštípaný vzhled“.
Při stisknutí spouště také docházelo k pohybu závěru nahoru a dolů, což vedlo techniky FBI k dalšímu zkoumání a přišli na to, že díky tolerancím na zbrani je možno způsobit „pád“ zápalníku při vzájemném pohybu těla a závěru, bez kontaktu se spouští. V kombinaci s vyřazenou blokací zápalníku tak dojde k výstřelu.
Toto se podařilo následně replikovat u více kusů (například publikacím a youtuberům, takže u těch se určitě nevyhneme obraně „kampaň“ a „upravená zbraň“).
Kompletní zprávu FBI je možno najít na internetu, třeba na tomto videu. Je to skutečně zajímavých 32 stran. https://www.youtube.com/watch?v=LfnhTYeVHHE
Zajímavé je také TOTO nebo TOTO video od Wyoming gun project.
Problém mrtvé spouště (dead trigger).
Jedná se o opačný problém než jsme popsali nahoře – pistole nevystřelí ani když by měla – při stisku spouště se nic nestane. Známe to i z našich luhů a hájů – s tímto problémem se potýkala například CZ P-10M (zbrojovka automaticky pistole brala zpět a řešila problém bez výhrad).
Zde je to podobný problém – díky špatným tolerancím táhlo spouště nezajede do správné polohy a zbraň neodpálí (ani necvakne).
Zvláštností u Sigu je, že se to děje třeba i u zbraně, která předtím tisíce ran fungovala normálně a najednou se objeví problém (zpravidla uprostřed střelby, takže ne těsně po složení). Který ale někdy zázračně zmizí rozborkou a někdy nezmizí.
Opět se jedná o popíraný problém, který není řešen nijak systémově, ale prostou reklamací. Výše zmíněný dobrovolný upgrade sice měl pomoci, ale problémy se objevují i nyní a je tedy reálné se domnívat, že Sig nedostatky kontroly kvality a vůbec kvalitu dílů není schopen vyřešit. To podporuje i charakteristika těchto závad, která napovídá na špatné zpracování vnitřních součástí a možnost, že nějaký díl „zaskočí“ někam, kam neměl.
S tímto problémem je také spojené nedojíždění závěru zcela do přední polohy a tak neodpálení náboje při „výstřelu“. Opět, tolerance…
Výše uvedené problémy ukazují na nevhodné konstrukční řešení, které bohužel vypadá, že byť je třeba zajímavé a v ideálních podmínkách poskytuje dobré výsledky, v reálném světě není úplně funkční. Mimo to je ale zřejmě velkým problémem i kontrola kvality komponent, které Sig do zbraní používá – nestejné a nestejnoměrné opotřebení, nesedící tolerance, problém skládání tolerancí. Tyto problémy samozřejmě hrozí každému výrobci, ale Sig se rozhodl se s nimi vyrovnat mlčením a útoky na ty, co na ně poukazují a i když jsou známy již delší dobu, nezdá se, že by došlo například k tichému zlepšení.
Jak jsme napsali, proporce hlášených problémů Sigu neodpovídá tomu, kolik jich je mezi lidmi – i když se to porovná s jinými renomovanými výrobci.
V době psaní tohoto článku (konec července 2025) je Sig P320 a jeho varianty zakázán u celé řady školících center a na řadě střelnic a ve sportovních klubech. Sigy vyřazuje z výzbroje mnoho policejních sborů, které je zavedly do výzbroje, včetně federálních (letectvo, imigrační úřad atd.). Další budou pravděpodobně následovat.
Podle posledních zpráv některé jednotky US Air Force požadují kompletní kontrolu všech Sigů, které jsou používány, s důrazem na kontrolu kluzných povrchů a to, jakým způsobem na nich vzniká opotřebení – nutno podotknout, že o desetitisíce ran dříve, než to specifikuje Sig v manuálu zbrojíře.
Jedná se o řetězec nepřímých důkazů, náznaků, indicií. Podle nás to vytváří dostatečný obraz (i tím samotným množstvím) na to, abychom něco takového nedoporučovali našim zákazníkům a sami nepoužívali.
Nadto jednání firmy Sig podle nás ukazuje, že bezpečí uživatelů pro ně není na prvním místě.
Chyby se stávají – každému výrobci. Jak se k nim ale postaví je to, co hraje roli.
Je pak otázka, zda chcete takovou firmu odměnit svými penězi, když jsou jiné, které nemají takové problémy.
Podotýkáme, že Sig 365 má jiné konstrukční řešení a výše uvedenými problémy netrpí. Stále ovšem je to zbraň od Sigu…
Vzhledem k tomu, že Sig kromě marketingu nenabízí nic jiného, než co je v současné době možno sehnat na trhu od jiných výrobců, kteří nemají takové technické problémy a kteří se nechovají tím způsobem jako Sig (slušně řekněme že nemají takový reputační problém), tak nevidíme reálný důvod proč by si měl někdo v dnešní době koupit pistoli Sig P320 (a vzhledem k té reputaci ani jiné od nich).
Vsuvka na závěr.
Častým dotazem je, proč by to Sig dělal, proč by se vystavoval soudním sporům, proč by riskoval životy lidí, proč by využíval svoje zaplacené influencery.
Ve velkých společnostech často převládne „ekonomický“ pohled na realitu. Vše se pak dá vyjádřit v číslech – třeba v penězích. Jaká by byla cena přiznané chyby? Třeba současný kontrakt na pistole pro armádu (skutečná cena i cena marketingu, který to přináší), budoucí kontrakty na pušky „nové“ generace (Spear), další armádní kontrakty (i jiných zemí).
Jaká je cena několika soudů, které je možno zadupat do země (soudy v USA jsou drahé – málokdo z pozůstalých má stovky tisíc dolarů na advokáty a právníci Sigu umí zdržovat)? Případně pár vyrovnání spojených se závazkem mlčenlivosti pro toho, co dostane peníze?
Co je asi výhodnější pro firmu?
Dalším aspektem je, že v okamžiku, kdy se někteří ředitelé rozhodnou řešení odložit a mlčet, vzniká jim trestní (a hmotná) odpovědnost. A tak, pokud se ukáže, že se jedná o větší průšvih, už nastupují i soukromé a sobecké pohnutky.
A než začnete křičet, že to je nemožné – nebylo by to poprvé. Jeden z nejznámějších případů tohoto typu je „Ford Pinto“ – i když samotná zpráva byla veřejností špatně pochopena, zůstává faktem, že vše se dá kvantifikovat v dolarech (nebo jiné měně).