Kolimátory pistolové
V minulém článku jsme povídali o kolimátorech obecně, dnes se podíváme na nějaká specifika kolimátorů pistolových, protože zatímco na puškách již jsou kolimátory samozřejmostí, na pistolích jsou pro řadu střelců novinkou a občas je to poznat.
Zaměříme se na nějaká specifika a už nakousneme, na co se zaměřit při výběru kolimátoru, řekneme si, co jsou zásadní body a co naopak není podstatné. Opět to není se specifickým pořadím, důležité jsou všechny body, ale pro každého jinak, takže doporučujeme přečíst vše a zvážit, zda to pro vaše konkrétní využití hraje roli či nikoliv.
Otevřený vs. uzavřený kolimátor
Montáž napřímo nebo přes adaptér
Výška montáže, záložní mířidla
Tvar, velikost, jas a barva obrazce
Otevřený vs. uzavřený kolimátor
V minulém článku jsme nakousli základní rozdíly v konstrukci kolimátorů - otevřený kolimátor má jen jednu čočku (vepředu) a zdroj paprsku je volný, nezakrytý, zatímco uzavřený kolimátor má sklíčko i zezadu a celá soustava je tak uzavřená a zakrytá. Často je i zepředu ještě jedno ochranné sklíčko a tak není zepředu odhalená ani čočka.
Výhodou otevřeného provedení je větší jednoduchost, nižší váha i rozměry a díky tomu menší překážka ve výhledu. Pro čištění stačí otřít jedno sklíčko, ale je třeba ho čistit i "zezadu", kde je zpravidla víc utopené v konstrukci kolimátoru a hůř se k němu dostává (skvělým pomocníkem pro tuhle fázi je "uchošťour"). Nevýhodou může být to, že když něco "kydne" na zdroj paprsku (třeba bahno apod.), tak se může hůř čistit.
Výhodou uzavřeného provedení tak je to, že celý systém je více chráněný (uvnitř tubusu kolimátoru je zpravidla nějaká inertní atmosféra), na očištění sklíčka vepředu a vzadu stačí hadřík nebo rukavice, protože jsou zpravidla zároveň s okrajem. Nevýhodou je větší váha a velikost konstrukce (tomu se budeme věnovat v další kapitole) a také to, že pokud už se mezi sklíčka něco dostane (prach, vlhkost), tak je prakticky uživatelsky nemožné to odstranit a kolimátor musí na opravu nebo výměnu. Toto bohužel není tak výjimečné, protože zatímco u pušek je již lepení sklíček a izolace vyřešena uspokojivě, na pistoli je méně prostoru a pokud se kolimátor pohybuje se závěrem, tak trpí mnohem víc než u běžných pušek a může se stát, že se jedno sklíčko lehce uvolní. Kombinováno to je s tím, že díky velikosti a náročnosti u řady uzavřených kolimátorů alespoň část montáže (i lepení) probíhala ručně.
Montáž napřímo nebo přes adaptér
Kolimátor musí být k pistoli (zpravidla k pohyblivé části - závěru, i když jsou výjimky) nějak uchycen. Zpravidla je to pomocí šroubků i vymezovacích kolíků, aby bylo zajištěno, že kolimátor se nebude hýbat během manipulace a střelby a že jeho uchycení bude opakovatelné, aby nebylo nutno ho moc upravovat při sundání a opětovné montáži.
Nejlepším řešením by samozřejmě bylo, kdyby bylo přímo na pistoli vybrání, ke kterému by se kolimátor přichytil. Bohužel, neexistuje obecná souhra mezi výrobci kolimátorů a tak mají různé kolimátory různé "půdorysy" - tvary otvorů na šrouby a na jistící kolíky. Existuje jich skutečně hodně, jak je vidět zde na tomto odkaze. Stejně tak není souhra mezi výrobci pistolí, každý si to dělá podle sebe často i kvůli prostorovým omezením nebo kvůli tomu, co je uvnitř závěru.
Je ale možné najít závěry přímo dělané na některé nejpopulárnější rozhraní - například Glock i Walther na některých svých pistolích (Glock Slimline, Walther Combo) používali rozhraní RMS (nebo RMSc) - toto je jedno z populárnějších rozhraní, původně určené pro špičkové kolimátory britské firmy Shield, které se stalo de-facto standardem na malých pistolích (mají ho malé Sigy, zbraně HS a celá řada dalších, z kolimátorů ho kromě Shieldu používají Vortexy a další značky). Bohužel, přišel Holosun a "zpotvořil ho" tím, že některé otvory jsou příliš mělké. Vzniklo tak rozhraní Holosun-K (Holosun K footprint, na kolimátorech s označením K, EPS Carry a dalších). Pokud je na pistoli rozhraní Holosun-K, je možné na ni použít i kolimátory s rozhraním RMS, ale naopak to nejde (je potřeba použít distanční podložku, která kolimátor trochu přizvedne). Rozhraní Holosun-K se nyní také objevuje často (například CZ Shadow 2 Carry ho má).
Vzhledem k vysoké popularitě kolimátorů Trijicon je možné najít na některých zbraních (zejména větších sportovních nebo vyráběných na zakázku) rozhraní RMR, právě vycházející z tvaru Trijiconů (sdílí to s nimi i jiné velké kolimátory, například od Holosunu).
Na služebních zbraních jde často najít přímo vyfrézované rozhraní připomínající více rail pro Aimpoint Acro a nepochybně se v budoucnu budou objevovat poměrně zajímavá šikovná rozhraní na kolimátory Aimpoint COA (v roce 2025 jen na pistolích Glock, ale na jaře 2026, až vyprší domluvená exkluzivita, se nepochybně objeví i na zbraních dalších velkých výrobců). Aimpoint byl mimochodem první, kdo s kolimátory přišel - což dokládá patent z roku 1975.
Druhou možností je, že výrobce použije na většině svých zbraní nějaké univerzální montážní rozhraní, na které se následně nasazuje mezikus - adaptérová destička. Na jedné straně je rozhraní pro připojení na zbraň, na druhé potom pro vybraný kolimátor. Zpravidla je možno koupit ji přímo od výrobce (někteří v minulosti dávali sadu destiček ke zbrani, nyní je to spíše výjimkou), nebo od jiného výrobce - jelikož se jedná o docela jednoduchý výrobek, vzniklo kolem destiček mnoho firem co se jejich výrobou zabývají v různé kvalitě a s různým marketingem. Výhodou je, že pokud chce střelec změnit kolimátor, může prostou výměnou destičky (za relativně přijatelnou cenu, pokud nebyly v balení) změnit rozhraní na zbrani a tak zkusit kromě malého kolimátoru rozhraní RMSc třeba i velké ACRO a podobně. Nevýhodou samozřejmě je, že se jedná o další možný bod selhání (špatné usazení, špatný materiál, povolené šroubky) a mimo to samozřejmě také celé uchycení je vyšší (o tu destičku) než když je kolimátor chycený napřímo. Navíc samozřejmě kvalita některých výrobců není úplně optimální a může se stát, že se destička třeba kroutí (při použití těžších kolimátorů - k tomu se dostaneme), nebo není vyrobena dostatečně přesně a kolimátor není možné nastřelit.
Třetí možnost, kterou využívají zejména majitelé starších zbraní nebo zbraní, které nebyly na kolimátory připravené z výroby, je frézování závěru. Závěr zbraně se dodá specializované firmě, která na základě nějakých svých zkušeností (záleží na vnitřním uspořádání závěru, aby nedošlo k odebrání moc materiálu a zůstala zachována pevnost) v závěru vyfrézuje uchycení kolimátoru. Může to být přímo na určitý kolimátor (výhodou je nižší uložení) nebo univerzál na nějaké destičky (výhodou je univerzálnost).
Nepochybně je to řešením, ale vždy je třeba si říct, zda to má cenu. Samotné frézování stojí několik tisíc, může ho dělat jen puškař a podle nás by po takovém zásahu měla zbraň znovu na zkušebnu. Navíc dojde k poškození povrchové úpravy a odhalení holého kovu a je tak třeba minimálně tu část pod kolimátorem nechat nějak ošetřit (pokud není závěr nerezový). Někdy je potřeba vhodně ošetřit i celý závěr, podle toho jak to dopadne. V situaci, kdy na danou zbraň existuje možnost nakoupit samotný závěr s přípravou, nebo je možné zbraň bez přípravy prodat a koupit novou stejnou již připravenou se to podle nás nevyplatí. Pokud se jedná o nějaký kousek se sentimentální hodnotou nebo nějakou exotiku, tak je to na zvážení každého majitele.
Zmiňovali jsme zatím kolimátory uchycené na závěr (pohyblivou část). U pistolí je to nejčastější, ale rozhodně ne jediné řešení. Na sportovních zbraních se dá občas setkat s řešením uchycení kolimátoru napevno (nepohyblivě) pomocí nějaké montáže, která je chycená k tělu zbraně. Taková montáž má výhodu, že kolimátor nejezdí se závěrem, což znamená že lépe zůstává v zorném poli střelce, který tak může sledovat pohyb zbraně po výstřelu, je pak samozřejmě vystaven menším rázům a může se výrazně zvýšit jeho životnost. Jasnou nevýhodou ale je objemnost takové montáže (i stranová i výšková) a umístění kolimátoru výrazně výš nad osu hlavně než při jiných způsobech uchycení.
Podobně mají uchycení řešené pistole Laugo Alien, kde je kolimátor připevněn k nepohyblivé liště, krásně nízko. Bohužel to neprošlo do sportu (IPSC) a musel být zkonstruován Alien RETRO, kde závěr jezdí (a dostává naopak ještě větší rány než na uzamčených pistolích).
Ještě jiné řešení zvolila společnost Holosun u kolimátorů řady SCS - jedná se o kolimátory, které jsou vždy určené na jednu konkrétní rodinu zbraní, protože jsou tvarované (zespodu i z boku) přesně podle zbraně, na kterou jsou určené. Modely SCS-MOS se tak montují bez adaptéru přímo na rozhraní pistolí Glock, SCS-PDP se montují přímo (a jen) na Walthery PDP. Tyto kolimátory jsou miniaturní (nemají výměnnou baterii ale dobíjejí se solární energií), dokonale kopírují obrysy zbraně (včetně vybrání pro natahování a podobně), ale vzhledem k nutnosti výroby na konkrétní zbraně se nedá předpokládat, že budou k dostání na všechny modely, jen na ty nejpopulárnější.
Výška montáže, záložní mířidla
V minulém článku a několikrát i v tomto jsme opakovaně nakousli výšku montáže a uložení kolimátoru. Shrneme jen, že rozdíl mezi osou hlavně a optickou osou mířidel (ať již otevřených nebo kolimátorů) má vliv na "offset" - odsazení. Mířidla jsou tak nastavena na určitou vzdálenost (u pistole řekněme na 15 metrů) a střely vystřelené na kratší vzdálenost budou zasahovat níž (bod bodem záměru), zásahy na větší vzdálenost pak budou výš. U pistole nás už zpravidla nezajímá ta část, kdy vítězí gravitace a zásahy se začnou "vracet" zpátky dolů, jako na obrázku.
U otevřených mířidel je zpravidla osa hlavně tak blízko optické osy, že se to vlastně moc neřeší, u kolimátorů ale už ta výška může být znatelná a je třeba s ní počítat. Druhým faktorem je, že výška montáže ovlivňuje i to, jak instinktivně se bude s pistolí mířit. Obecně platí, že čím je osa kolimátoru výš, tím víc se musí trénovat (protože je to více "jinak" než u otevřených mířidel) a pro někoho je to méně přirozené, protože osa kolimátoru blíže u osy hlavně je více na "ukázání prstem".
Jak jsme zmínili v předchozím článku, při míření pomocí kolimátoru nehrají mířidla žádnou roli a je možno je ze zbraně zcela sundat. Na druhou stranu, spousta uživatelů zatím na zbrani nějaká mířidla ponechat chce, jako zálohu (backup iron sight - BUIS). Aby měly smysl, musí umožňovat tzv. "cowitness", to znamená, že musí být vidět skrz okno kolimátoru. Znamená to, že buď je kolimátor osazen dostatečně nízko (to je většinou možné u kolimátorů standardu RMSc (RMS compact) umístěných na tenkých destičkách nebo přímo na závěru zbraně, nebo, pokud je kolimátor vyšší, musí se vyměnit mířidla a použít vyšší hledí a muška (CZ P-10 C OR je má například standardně, stejně jako jsou někdy na zbraních určených pro použití s tlumičem, kde jsou také zpravidla potřeba vyšší). Konkrétní výška pak je závislá na více faktorech - o jaký a jak montovaný kolimátor se jedná a jak moc je chce střelec vidět (naše doporučení je "co nejméně" - jedná se o zálohu, takže je zbytečné aby trčely do čočky kolimátoru víc než je nezbytné). Existují také kolimátory, které na sobě přímo mají vybrání "hledí" a je tak možno je použít jako velmi hrubé záložní hledí v případě, kdy by bylo třeba odebrat z pistole původní pro montáž kolimátoru.
Nižší kolimátory (například již zmíněné Shield RMSc) namontované přímo na zbrani (nebo s jejich ultratenkými destičkami) mají dle našich zkušeností onen "offset" téměř zanedbatelný a zároveň je s nimi často možný cowitness s originální výškou mířidel. U větších kolimátorů na rozhraní RMR je zpravidla s oním offsetem potřeba pracovat a počítat a také na případný cowitness jsou třeba zvýšená mířidla.
Spousta lidí cowitness mířidla na pistolích neochvějně vyžaduje, ale jejich užitečnost je diskutabilní. Kvalitní kolimátory s dobrými bateriemi vydrží často víc než zbraně (skutečně se bavíme o vyšší třídě kolimátorů), a užitečnost záložních mířidel je pouze v okamžiku, kdy by přestala fungovat elektronika. Pokud by se nějak znehodnotila čočka (ať již bahnem, bordelem nebo jejím poškozením), tak přes kolimátor stejně nebude vidět dopředu na mušku ani na cíl. Pokud se bavíme o sebeobranné situaci, tak u nás jich 99% (navíc k té malé pravděpodobnosti že bude vůbec zbraň potřeba) proběhne na vzdálenost ukázání - my doporučujeme trénovat tak, aby na vzdálenost třeba 5-6 metrů byl obránce schopen trefovat postavu automaticky, jen správným zapíchnutím a výstřelem, protože u této vzdálenosti má rychlý přijatelný zásah větší přínos, než pomalý dokonalý zásah. Neznamená to, že není potřeba mířit, nebo že učíme střelbu bez míření, ale je to nějaká potřebná dovednost. Neříkáme, že jsou záložní mířidla zbytečná, ale není to tak černobílé, jak by někteří dogmatici chtěli.
Tvar, velikost, jas a barva obrazce
Standardní barvou teček prvních kolimátorů (a v současné době stále nejoblíbenější) byla červená - ostatně z toho vychází i anglický název "red-dot" (byť správný by byl reflex sight). Červená je osvědčená, přitahuje pozornost, lidé jsou na ni zvyklí a zpravidla ji dobře vidí. S postupem času se samozřejmě začaly objevovat inovace i zde a kromě červené se dnes velmi často objevuje zelená, ale existují i žluté (zlaté) a modré tečky. Konkrétně u zelené je často jako výhoda zmiňováno, že lidské oko je schopné rozlišit nejvíce odstínů zelené a proto je možné ji používat s nižším jasem (a tedy vyšší životností baterie). Někdy je to připisováno naší historii - v zalesněných oblastech bylo třeba rozlišit maskované predátory a jedovaté živočichy mezi listy stromů, někdy je to připisováno tomu, že zelená je uprostřed viditelného spektra (tomuto vysvětlení ovšem neodpovídá vlnový rozsah toho, co označujeme jako zelenou barvu).
Zde není jednoduchá odpověď. Zelená barva je pro celou řadu lidí extrémně nepohodlná barva tečky. Žlutá (označována jako zlatá) byl pokus o něco "mezi zelenou a červenou" - má je třeba Holosun, z naší zkušenosti to není špatné, ale nic zázračného také ne. Modrá pak je sice často kontrastní, ale opět pro značnou část lidí velmi nepříjemná a vzhledem k tomu, že je nepoužívá snad žádný z respektovaných výrobců a jsou jen doménou extra levných noname číňanů, dá se nyní zařadit do skupiny marketingových nesmyslů.
Obrazce jsou další věc, kde se objevují pokusy o inovaci. Standardem je kulatá tečka (opět, viz anglický název) ale jednou za čas někdo zkusí nějakou alternativu. Častou takovou alternativou je kruh nebo kruh s tečkou uprostřed (kruh s tečkou používal prvně Eotech na svých holografických zaměřovačích, nyní je má s oblibou Holosun). Na obrázku jsme použili "complete reticle system" od společnosti Holosun, který umožňuje výběr z mnoha velikostí kruhu, většina kolimátorů má ale jen jednu velikost kruhu a možnosti tak jsou "tečka - kruh - kruh s tečkou".
Myšlenka je taková, že při potřebě rychlé střelby stačí, když je terč uvnitř kruhu a "někde to v něm bude" ale při přesné střelbě se použije tečka. Alternativou, často používanou u pušek, je, že se míří na spodek kruhu při střelbě na velké vzdálenosti a na vršek kruhu při střelbě na extrémně krátké (kvůli již zmíněnému offsetu). Poslední novinkou je obrazec s trojúhelníkem a velkým kruhem, který normálně není vidět - jedná se o řešení špatného zamíření - pokud vidíte část kruhu, tak vám to napoví, kterým směrem pootočit zbraň, aby se objevil trojúhelník.
No, inovace jsou rozhodně potřeba, ale někdy je to zbytečně překombinované. Může se samozřejmě stát, že pro někoho bude úžasný obrazec tečky s kruhem kolem, ale popravdě, to už je zbytečně složité a nejlepší je naučit se (z krátkých zbraní) střílet na základní tečku. Je ale potřeba trénovat účelně a nespadnout do pasti přílišné přesnosti (snahy mít tečku vždy dokonale - zbytečně to zpomaluje).
Posledním bodem je velikost samotné tečky (nebo celého obrazce). Často propírané téma, uvádí se většinou v MOA (Minute Of Angle - úhlová minuta). 1 MOA je 1 inch na 100 yardů, tedy kruh o velikosti 1MOA promítnurý na terči vzdáleném 100 yardů (91 metrů) má průměr 1 palec (2,54 cm). Často se to používá také jako míra přesnosti zbraňového systému. Holosun používá samotné tečky o velikosti 2 MOA, Trijicon má tečky 1, 2,5 a 5 MOA, Vortex má tečky 3 a 6 MOA, Shield 4 a 8. Ne že by to nehrálo žádnou roli, ale hraje to výrazně menší roli, než si většina lidí myslí. Ona totiž vnímaná velikost tečky je extrémně závislá na jejím jasu. 1 MOA tečka s velkým jasem je pak subjektivně výrazně větší než 5 MOA slabá tečka. Navíc se bavíme o centimetrových rozdílech na 90ti metrech... My preferujeme tečky 2-4 MOA (dle výrobce), větší jsou podle nás zbytečné.
Když jsme začali o jasu, řekněme si něco o tom jak je nastavován. V nejzákladnějším provedení jsou na kolimátoru nějaká tlačítka nebo točítka (dnes převážně tlačítka), která se starají o zapnutí, vypnutí, případné změny obrazce a také o nastavení jasu. Jas je třeba regulovat s ohledem na okolní prostředí - na venkovní střelnici v létě v poledne bude potřeba mít jas nastavený téměř na maximum (a u některých kolimátorů ani to nemusí stačit), zatímco na vnitřní střelnici kde je mizerné světlo by takto nastavený jas oslňoval a je třeba ho stáhnout. Bystří čtenáři si tu uvědomují, že to by mohlo působit problémy při obranném použití - příliš silný jas by v noci oslňoval, ale slabý by ve dne nebyl vidět. Napadlo to i výrobce kolimátorů, a proto je dnes běžná automatická regulace jasu. Buď zcela automatická, nebo taková, že střelec nastaví požadovanou sílu v daném prostředí a kolimátor se sám reguluje tak, aby byl zachován stejný poměr i v tmavším i světlejším prostředí. Není to samozřejmě dokonalé - kolimátor může měřit úroveň osvětlení pouze "u sebe", tedy u střelce. Pokud tak střelec míří z tmavé místnosti do výrazně osvětleného místa, může být tečka kolimátoru trochu slabší a naopak. V praxi je třeba říct, že většina výrobců (opět jsme u toho, že to musí být renomovaní výrobci, ne noname) na to myslí a má to nastavené adekvátně, případně mají možnost jedním tlačítkem na pár minut zapnout posílení tečky (boost).
Kolimátory jsou optoelektronické zařízení a ta elektronická část potřebuje nějaký přísun energie. U dlouhých zbraní byly pokusy s využitím světlovodného vlákna a třeba tritiového přísvitu v noci, ale u pistolí je jednoznačně třeba, aby byla nějak energie uložena a předána. Samozřejmě, nejjednodušším řešením jsou baterie. Většina kolimátorů na pistole, kvůli své velikosti, v současnosti používá klasické "knoflíkové" baterie (CR2032, CR1632). Některé kolimátory baterie suplují solárními panely (ve správném světle se zcela přeruší odběr z baterií), některé tyto solární panely používají k nabíjení vestavěných akumulátorů (Holosun SCS). Objevují se i kolimátory, které mají vestavěné akumulátory které se nabíjejí bezdrátově po nasazení krytky (Osight). Nutno říct, že tyto kolimátory mají zbytečně optimistické marketingové materiály, co se výdrže akumulátoru týče...
Na to, jak dlouho baterie v kolimátoru vydrží má samozřejmě vliv celá řada věcí. Kromě samotného provedení a elektroniky uvnitř hlavně to, jak moc musí svítit (zde se právě projevuje nižší deklarovaná spotřeba zelených teček a proto třeba model SCS je pouze v zeleném provedení a vůbec nemá odnímatelný akumulátor). Aby se to minimalizovalo, existuje několik možných přístupů. Jedním z nich je automatická regulace jasu - tečka svítí hodně pokud je na světle (aby byla dobře vidět) a naopak méně, pokud je ve tmě (aby neoslňovala). Při uložení v trezoru (například) tak svítí minimálně a výdrž baterie se prodlužuje. Druhým přístupem je automatické vypínání - po několika hodinách bez pohybu se kolimátor vypne a napájen je pouze malý pohybový senzor - při pohybu se kolimátor zase sám zapne.
Obecně jde říct, že kvalitní baterie (z našich zkušeností Energizer ultralithium a Duracell) v kvalitních kolimátorech vydrží roky a je dobrou praxí je například jednou za rok vyměnit. Některé kolimátory to mají snadné (povolí se nějaký šroubek, baterie se vysune a vymění), u některých (zejména těch nejmenších) je to složitější a kolimátor je třeba odmontovat, vyměnit baterii a znovu ho upevnit na zbraň (a občas i znovu nastřelit).
Může se dít, že se baterie v kolimátoru vybíjí extrémně rychle (týdny nebo krátké měsíce), může se jednat o konstrukční vadu - pokud je špatně zajištěna baterie, může se hýbat při zpětném rázu a může docházet k rychlým opakovaným ztrátám spojení a "resetům" kolimátoru. Bohužel, jak jsme psali, pistolové kolimátory dostávají velké rázy.
Přesto, že tento článek má zbytečně moc stránek, stále je mnoho témat ke kterým jsme se nedostali, ale toho nejdůležitějšího jsme se alespoň dotkli. Doufáme, že jsme vám pomohli objasnit některé základy a samozřejmě, pokud by vás zajímalo naše konkrétní doporučení, chcete od nás kolimátor zakoupit, namontovat atd., neváhejte se na nás obrátit.
Kolimátory jsou realitou na dlouhých zbraních a podle nás je jen otázkou času, než se stanou naprostou samozřejmostí na pistolích. Jedná se o velmi užitečné nástroje, které svoje výhody ukazují každý den a víc a víc profesionálů i amatérů si je pořizuje a aktivně používá.
Při výběru je třeba hlavně říct, k čemu má sloužit - na jaké zbrani, zda na sport, taktiku nebo sebeobranu. Podle toho se dá zúžit výběr a stanovit základní seznam. Následně je dobré vyzkoušet si, jak člověk s kolimátorem vidí a který mu vyhovuje nejvíc.
No a po zakoupení samozřejmě trénovat, trénovat, trénovat, protože kolimátor není nějaký zázračný "cheat code", který z vás udělá dokonalého střelce - je to jeden z nástrojů, který se musíte naučit používat správně, abyste využili jeho potenciál.