Kolimátory - úvod
V tématu o výběru AR-15 i o výběru první zbraně jsme několikrát nakousli kolimátory. Rozhodli jsme se podívat se na ně, jejich výhody a nevýhody trochu hlouběji a ujasnit některé základy, které jsou často nepochopené.
Rozcestník:
Jak to funguje
Výhody
Nevýhody
Pověry kolem kolimátorů
Závěr
Kolimátory (anglicky často red-dot, červená tečka) jsou optoelektronická zaměřovací zařízení. Jejich funkce je v teorii jednoduchá. Zdroj (emitor) vyšle velmi slabý laserový paprsek na čočku, umístěnou před ním, od které se tento paprsek odrazí zpět do oka střelce. Pokud je vše správně nastaveno (nastřeleno), tento paprsek se střelci zobrazí přesně tam, kde bude bod zásahu a tedy „kde je tečka, tam je díra“.
Důležité je, že při použití kolimátoru se používá jenom ta tečka, tedy mířidla (muška a hledí) nehrají vůbec žádnou roli při samotném míření.
V nejhrubších teoretických rysech je to skutečně velmi jednoduché.
Samozřejmě, v praxi se to komplikuje. Zejména co se konstrukce té čočky týče, protože aby kolimátor dobře fungoval, musí být skutečně kvalitně vyrobena (aby nezkreslovala, nebyla moc zabarvená, byla dobře průhledná a zároveň dobře odrážela), ale i z hlediska zdroje světelného paprsku (regulovatelný jas, přesný tvar se slabým i silným světlem, správná velikost) a samozřejmě elektroniky (odolnost vůči otřesům, vlhkosti, zpětnému rázu, výdrž na baterku, ovládací prvky).
Jak se s tím výrobci mohou vypořádat si řekneme za chvíli, ale nejprve se podíváme na výhody a nevýhody
Pokud se bavíme o výhodách, budeme porovnávat s jejich nejčastějším konkurentem – klasickými mechanickými mířidly, libovolného provedení (muška-hledí, ghost-ring atd.).
Velkých výhod je několik – zmíníme je zde bez zvláštního pořadí, protože pro každého je zásadní něco jiného.
Zásadní výhodou kolimátoru je, že umožňuje snáz používat obě oči při míření, a hlavně že pohled střelce může být zaostřený na terč, na který míří, a ne na mířidla (mušku). Jak člověk stárne, tak se zhoršuje vidění a schopnost akomodace (zaostřování oka na různé vzdálenosti) se také zhoršuje. Znamená to, že se hůř mění vzdálenost zaostření – z mušky na terč a podobně. Kromě toho ve spojení s různými dalšími vadami se může to zaostření komplikovat ještě víc. Pokud se bavíme o použití zbraně v nějaké sebeobranné nebo vůbec dynamické situaci, tak schopnost dokonale vidět na terč je zcela zásadní. Vytahuje „drban“ z kapsy pistoli nebo telefon? Kdo to vůbec je, identifikovali jsme ho? Co když stojí ve tmě a já na světle, jak vidím? A když koukám na něj (nebo na ni), kam přesně mířím? Když už střílím, kam a jak zasahuji?
Všechny tyhle otázky vám daleko lépe zodpoví míření s kolimátorem. Váš zrak je celou dobu upřený na „cíl“. Vidíte, co se děje, když udělá krok stranou nebo se jinak pohne, jste schopni okamžitě reagovat, dokonale vidíte, co dělá. Nepřeostřujete každých několik vteřin, máte větší jistotu. Tečku si jen „promítáte“ na cíl, jako když koukáte přes průhledový display, například v autě (HUD – Heads-up display). Jste schopni lépe vidět, kam padají zásahy a také jak na ně cíl reaguje.
Obě oči otevřené jsou zásadní výhodou proto, že to jednak lépe umožňuje sledovat (periferním viděním) okolí, a tedy střelec má lepší přehled o tom, co se děje kolem něj a může i sledovat co dělají ostatní cíle – pokud se bavíme o sportu, tak zda se něco nezačalo hýbat, pokud se bavíme o sebeobraně, tak zda se něco nového neobjevilo, nebo také nezačalo hýbat. Použití obou očí pomáhá lepšímu určování vzdálenosti (stereografické vidění), pomáhá to při pohybu střelce a v neposlední řadě to také pomáhá oddálit a lépe rozbít tunelové vidění. Samozřejmě, i s otevřenými mířidly se dá naučit střílet oběma očima, ale pro většinu střelců je to mnohem náročnější a při stresu (a snaze přesně zasahovat) stejně jedno oko přivírají nebo zavírají.
Mezi další výhody může patřit to, že je vidět větší část cíle a nemusí být zakryto vše pod úrovní bodu zásahu a to, že většina střelců je výrazně přesnější při použití kolimátoru, protože jim odpadne jedna starost (o správně srovnaná mířidla).
Aby to nebylo tak růžové, jsou i nevýhody – některé jsou dané technologií, některé jsou dané fyzikou.
Velkou nevýhodou samozřejmě je, že se jedná o něco složitějšího – baterka, elektronika, zdroj paprsku, přesná čočka. Čím víc věcí, tím větší je pravděpodobnost, že se něco může pokazit. To samozřejmě platí i o kolimátorech a v počátcích jejich používání se jejich životnost počítala na nízké tisíce ran, v lepším případě. V současné době elektronika a výrobní možnosti výrazně pokročily, takže při použití kvalitních výrobců s tímto problémy nebývají. Samozřejmě, že při pádu praskne sklíčko nebo přestane fungovat elektronika je možné, ale to je stejné jako to, že při pádu na zem se posunou mířidla – také se to bohužel stává. To, že se někomu vybije baterka zrovna ve chvíli, kdy to potřebuje používat zahrneme do této skupiny nevýhod, protože nastat to určitě může, ale moderní kolimátory mají buď automatickou korekci jasu, nebo různé funkce šetření baterií a výdrž baterií se počítá na roky, nikoliv na týdny. Obvyklým řešením je nastavení si připomínky a třeba jednou za rok preventivní výměna baterie (za kvalitní, ne ten nejlevnější noname odpad).
S tím, že je třeba použít kvalitního výrobce se dostáváme k dalšímu problému, kterém je cena.
Levné kolimátory nic nevydrží a kdo si je koupí, snadno propadne dojmu, že jsou kolimátory nanic. Nebude držet montáž a kolimátor se bude hýbat, nebude držet zdroj světla a kolimátor nebude držet nástřel, nebo velmi rychle odejde elektronika. V současné době jsme v situaci, kdy kvalitní otevřený kolimátor na pistoli stojí od 8 tisíc (nejlevnější, který jsme ochotni používat) po 25 tisíc (špičkové Trijicony) a běžné puškové jsou jen o trochu levnější.
Možnost, že na sklíčko spadne nějaký bordel (voda) nebo se zamlží. Určitě skoro všichni znáte situaci (minimálně od vidění), kdy se člověku s brýlemi v zimě při vstupu do teplejší místnosti okamžitě zamlží a chvíli trvá, než to přejde. Stejně tak jste určitě viděli špatně vidícího uživatele brýlí nešťastného z toho, že si je ohodil bahnem nebo mu na ně napršelo. To narážíme na tu fyziku a na to, že i když to jde minimalizovat, úplně se tomu vyhnout nejde. U otevřeného kolimátoru může být složitější se zezadu dostat k čočce, zepředu je zpravidla otření snadnější. Pro někoho to problém není, pro někoho pak z tohoto důvodu vznikají tzv. uzavřené kolimátory (otevřený kolimátor má jen jedno sklo – čočku a to vepředu, takže zdroj světla je odhalený okolí, uzavřený kolimátor má sklo vpředu i vzadu, takže i zdroj paprsku je ukrytý uvnitř přístroje). Výhodou uzavřených je, že umožňují snadné otření čoček, lepší odolnost vůči vodě, zadní sklo může fungovat jako druhá čočka a zlepšovat přenos obrazu a díky naplnění inertním plynem snižují možnost zamlžení, nevýhodou je větší velikost a váha.
Výška montáže kolimátoru není nutně jeho nevýhodou, je ale třeba s ní počítat. U dlouhých i krátkých zbraní je něco, čemu se říká odsazení kolimátoru – jedná se o vzdálenost mezi osou oka a osou hlavně. Při výstřelu je ten rozdíl největší a postupně se snižuje (střela „stoupá“) až v určité vzdálenosti dojde k protnutí a tento rozdíl se začne zase zvětšovat, ale opačně.
Zbraň je vždy nastřelená na nějakou vzdálenost a na tu vzdálenost střílí přesně na bod záměru. Na kratší vzdálenost střílí zbraň trochu pod zamýšlený bod záměru, na delší vzdálenost střílí nejprve trochu nad, pak se to protne podruhé (to už střela vlivem gravitace „klesá“) a poté je bod zásahu pod bodem záměru až do konce letu. U dlouhých kulových zbraní, kde je relevantní vzdálenost ve stovkách metrů se zbraň nastřeluje třeba na 33-100 metrů (na obrázku jsou zásahy při nastřelení na různé vzdálenosti), u pistolí se nastřeluje na 15-25 metrů a to, kdy střela začne klesat nás už zpravidla nezajímá.
Čím je osa oka (optiky) blíž k ose hlavně, tím víc „je to jedno“ a rozdíl mezi bodem záměru a bodem zásahu není tak velký ani na extrémně krátké vzdálenosti. Čím je osa dál (kolimátor je umístěn na zbrani výš), tím víc se s tím musí počítat, protože například pistole nastřelená s velkým kolimátorem na 25 metrů může na vzdálenost pod 5 metrů střílet níž klidně o 5 centimetrů.
Tento souběh os mimochodem platí i pro použití pevných mířidel, ale ta jsou zpravidla tak blízko k ose hlavně, že se to prakticky neřeší.
Jedna nevýhoda, která neplatí obecně ale je častá – hodně lidí zjistí díky kolimátoru, že má nějakou formu astigmatismu. Na obrázku jsou různé formy, jak může deformace tečky vypadat. Některé formy jsou lehké zvládnutelné, některé jsou nepříjemné a astigmatismus může dělat kolimátor téměř nepoužitelný. Někdy mohou pomoci brýle, čočky nebo operace, někdy ale ani to nepomůže, nebo ne úplně. Je důležité říct, že ne všichni vidí každou tečku stejně – každý výrobce používá trochu jinou technologii a povlaky té čočky, trochu jiné tečky a vlnové délky světla a tak dále. Také jsou různé barvy „tečky“, což také může hrát roli, takže zkoušejte. Pro spoustu lidí je třeba zelená tečka (teoreticky lépe rozlišitelná, kvůli tomu, že je ve středu viditelných frekvencí) naprosto nepoužitelná a červená je v pohodě, pro spoustu to ale platí naopak. I různé modely od jednoho výrobce se mohou lišit. A pokud není zbytí, stále tu jsou (na pušky) prizmatické zaměřovače, kde je osnova vyleptána na sklo. Nejedná se sice o kolimátory, spíš o puškohledy bez zvětšení (soustava čoček), se všemi nevýhodami, co to přináší, ale pro někoho to může být přijatelné řešení.
Pověry kolem kolimátorů (tuhle část budeme průběžně doplňovat, jak se budou objevovat nové a nové nesmysly)
„Když budete střílet s kolimátorem, nenaučíte se pořádně střílet“ nebo „nejdřív se musíte naučit s otevřenými mířidly a až pak smíte s kolimátorem abyste byli praví střelci“. To je prostě hloupost a ukazuje to jen neznalost a nepochopení toho, kdo to říká. Kolimátor nijak nemění chování zbraně, nutnost správného úchopu, nutnost správného spouštění. Kolimátor dorovnává výhodu lidí s dokonalým zrakem a umožňuje naopak soustředit se na ty střelecké základy bez stresu vyvolaného rozmazaným zrakem. Z našich zkušeností naopak lidé, co používají kolimátor pak lépe střílí i ze zbraní s otevřenými mířidly, protože mají lépe zažité správné základy spouštění.
„Kolimátor odejde zrovna když budeš potřebovat“. Jak jsme říkali, s kvalitním kolimátorem to riziko sice nemizí, ale je minimalizováno. Stejně tak ale nemizí ani s otevřenými mířidly (pohnou se, upadnou…). Navíc, pokud se to stane na soutěži, je to mrzuté, ale o nic nejde. Pokud se to stane u sebeobranné situace, tak je to horší, ale proto je obvyklé na obranné zbrani mít záložní způsob míření – právě ta otevřená mířidla, byť třeba nějaká minimalistická – nouzová.
„První rána s kolimátorem je vždycky pomalejší“. Ano, když člověk netrénuje, může být nalezení tečky složitější. U větších kolimátorů (s větší čočkou) je to snadnější, protože zabírají větší část zorného pole, u kolimátorů se záložními mířidly si jde pomoci a základně srovnat mířidla až se tečka objeví, ale ve finále jediné, co hraje roli je trénink, trénink a trénink. Nemusí se jednat o trénink na střelnici, tasení a zamíření na první ránu se výborně trénuje i doma nasucho (třeba s našimi tréninkovými pomůckami), ale je potřeba potrénovat trochu víc než s běžnými mířidly. S trochou tréninku toto prohlášení ale jednoznačně spadá do pověr.
Na začátku jsme napsali, že samotný základní princip kolimátorů je jednoduchý, ale provedení to může komplikovat. Je to pravda a těch faktorů, které mohou ovlivnit výběr kolimátoru je celá řada. Obecně ale kolimátory jsou zde, jsou nepopiratelnou výhodou (i podle dostupných studií z policejních nasazení) a v současnosti jsou na dlouhých zbraních naprostým standardem (i v armádním použití, dokonce i naše armáda už kupuje kolimátory na každou dlouhou zbraň). Kolimátory na krátkých zbraních jsou o něco víc pozadu (kvůli větší nutnost minimalizace a s tím spojenými problémy se spolehlivostí), ale technologie už dohnala potřebu a použití kolimátorů na služebních zbraních nejen speciálních jednotek ale i řadových policistů se stává také normou. Jejich prostupování do řad civilistů tak je přirozené a jen otázkou času, než budou považovány za standard a jejich odmítači budou v menšině. Použití kolimátorů klade jiné podmínky na trénink a na instruktory, a to se celé řadě z nich nelíbí, ale je to tak a je to prostě vývoj.
Při samotném výběru kolimátoru je třeba si říct, za jakým účelem ho chci, na jakou zbraň ho chci a podle toho se může odvíjet základní výběr – montážní rozhraní, velikost tečky nebo jiného obrazce, velikost montáže, požadované funkce…
I zde platí, že dostanete, co si zaplatíte. Nejlevnější volba v současné době je vždy průšvih, protože „nikdo nesplní to, co vám čínský výrobce slíbí“. Bohužel už se o tom přesvědčila jak řada uživatelů, tak i různých influencerů, kteří nějakou značku začali mohutně prosazovat.
My máme jasný výběr čtyř značek, které doporučujeme na základě našich zkušeností a zkušeností našich klientů. Jaké konkrétně to jsou si ale řekneme na osobní konzultaci, na kterou se můžete objednat třeba zde. :-)
Pro zajímavost - některé zaměřovací přístroje podobné kolimátorům jsou ještě mnohem složitější - zde je třeba schéma velice oblíbených Eotechů v porovnání s kolimátory. Přináší to samozřejmě výhody i nevýhody, ale pokud někdo nevýhody holografických zaměřovačů vztahuje i na kolimátory, usvědčuje se z toho, že tomu moc nerozumí...
